A proč zrovna nyní? Protože zrovna dnes (12. 12. 2017) by se dožil sedmdesáti let. Byl to právě on, kdo nezávisle na dalším Američanovi, Jackovi Kilbym, vynalezl čip a dal si jej patentovat jen o chvíli později. Právní bitva, která pak následovala, neměla ani vítěze, ale ani poraženého. Následoval smír a velkovýroba čipů se mohla rozjet naplno. Robert Noyce se také stal zakladatelem jedné z největších a nejznámější počítačových firem, totiž Intelu.

Robert byl velmi pracovitý, o čemž svědčí mimo jiné i patnáct patentů. Ještě před Intelem spolu s kolegou založili jinou firmu a to Fairchild Semiconductor. Tu však nakonec opustil, aby založil Intel a zůstal mu věrný až do své smrti 3. 6. 1990.
V osobním životě nebyl žádný bouřlivák, oženil se, měl čtyři děti, a rozvedl se. Jeho druhé manželství se začalo v témže roce, tedy 1974.
Vypsat zde všechna ocenění by bylo na hodně dlouho, vezměme tedy jen „Mezinárodní medaili za technologie“, které mu dal sám president Ronald Reagan v roce 1987. Dokonce je po něm pojmenována jedna z budov v Grinnell College, tj. tam kde on studoval.

Noyce s manželkou založili i nadaci pro lepší vzdělávání v matematice, k čemuž přispěla celá rodina, avšak provoz této nadace prý byl v roce 2005 ukončen.
Ale abychom z něj nečinili „něco nad něco“, jako mladý prý ukradl s kolegy studenty prase. Snad jen z recese, ale v každém případě mu hrozilo vyloučení. Jeden z profesorů však nechtěl o dobrého studenta přijít a tak nějak situaci zaonačil, že Robert prakticky vynechal jeden semestr a pak se na školu bez dalších sankcí mohl vrátit.
Jako zaměstnavatel byl prý velmi oblíben, jeho dělníci byli jako rodina. On sám se nějak nevyvyšoval, nepoužíval nablýskaná auta, soukromé tryskáče, ani bohémsky zařízené kanceláře. Prostě se nechtěl ničím lišit od normálního, obyčejného člověka. Což se dneska cení, a prý je to řediteli Intelu dodržováno dodnes. No, kdo ví.