Máte rádi, když se o vás někdo stará? Asi jak v kterém věku.

Malé děti jsou na svých rodičích zcela závislé, a o žádného svého potomka se na Zemi žádný tvor nestará tak dlouho. Těžko říct, od jakého věku by se dítě o sebe dokázalo postarat, ale dalo by se říct, že dříve, než v patnácti letech to v naši civilizaci nepůjde. A v těch patnácti by to bylo problémové, protože sehnat práci v tomhle věku bude složité.

Nicméně už s nástupem puberty děti o starostlivost rodičů moc nestojí. Chtěli by se osamostatnit a chovat se jak dospělí, což ale ještě chvíli potrvá, protože finanční závislost na rodičích trvá až do konce studií, a to je mnohdy až do dvaceti šesti let. I poté mnoho mladých zůstává pod jednou střechou s rodiči, než si najdou vlastní bydlení a hlavně, než mají peníze na vlastní bydlení.

Vůbec, otázka financí, to jsme rádi, pokud nám s tím někdo pomůže a poradí. Finanční poradce by měl být samozřejmostí, pokud peníze máme, ale i pokud je nemáme. Další, kdo říká, že se o nás stará, je vláda. Jenže vlády se s volbami vymění a nevím jak vy, ale já mám pocit, že je to čím dál horší. Nové problémy a noví lidé, kteří neví, co s nimi.

Ptát se, jestli tito se o nás starají Fahd, je značně filozofická otázka. Možná ano, možná ne, ale situace v poslední době, co se zdražování týká, začíná být kritická. Ceny benzínu a nafty jsou děsivé, ale hlavně začínají zdražovat i základní potraviny, což pro nízkopříjmové rodiny je už nyní velkým problémem, jak vyjít s platem. Do toho zdražují i energie, a ještě, že je tu léto, a nebudeme muset doma topit. Potřebujeme-li pomoc v nějakém věku, tak je to v útlém věku a pak v tom pozdním, kdy už pomalu přestáváme zvládat běžný provoz domácnosti, přestáváme být soběstační a potřebujeme pomoc se základními úkony. Bohužel stáří umí být zlé, ale hodní pomocníci se vždy najdou.